Nový svět
Nový svět
Bez možnosti návratu, když ztratili veškeré naděje,
bez možnosti nalézti ztracené idee.
Vydali se tedy k neznámým břehům,
vystaveni moři a jeho hněvům.
Stáli u lodního zábradlí a mávali svému domovu naposledy
a pak už neviděli ani rodné vlasti břehy.
Tak putovali vstříc nástrahám nové zahalené zemi,
žijíc obavami, nadějí a všemi starostmi, které k cestování náležejí.
Kdo poznal zradu,naději i lásku a víru v nové,
teď pochopí mnohé,
proč ztrácí sám své naděje
a nechce věřit v nové idee.
Už ke spěchu se tak lehce strhnout nenechá,
už stačí mu i malá potěcha.
Pobídka malá tu krátce stačí
a vše se zdá být více než hořké sladší.
Mnoho strastí, uragánů a bouří po cestě zažili,
než břehy země se v dáli zjevili.
Děkovnou motlitbu k nebesům posílají
a radostně se objímají.
Však není všemu cestování ukončení
už vozy a další výbavu nakupují.
Putují krok za krokem stále dál
a před nimi se jen nekonečná pláň.
V moři trávy se každý den k spánku ukládají
a v srdcích a snech své plány spřádávají.
Tak hledali nový domov a pak náhle velí: Stůjte!
Zde zakotvíme, zde to půjde.
I první brázdu vyorali
A tichounce se usmívali.
Byli u prvního velikého cíle,
teď vše záleží na jejich víře, píli a síle.
Dům pomalu si staví
a se sousedy se radí,
jak přečkat první zimu
a nepodlehnout splín.
Jak plyne dlouhý čas - všude se orá, staví a rodí se děti,
ze statných mladíků jsou staří kmeti,
jež vyprávějí báje a pohádky země rodné,
zadumaní-ten čas - je to vůbec možné?
Kolik času už uplynulo
a kolik roků už pominulo.
Kolik starostí a radostí jsme tady prožili
a jak jsme se v prvopočátcích o blaho snažili.
Generace střídá generaci,
ale duch vzdáleného domova se nevytrácí.
Stále žije v srdcích lidí,
kteří jej z obrazků a fotografií jen vidí.
Už navštívili i vlast starou,
po tvářích jim slzy dojetí kanou.
Už zapustili kořeny
a nic na tom nezmění.
Mají teď dva domovy
a ani jeden ve svém srdci nezradí.
