Poznání
Tak jako noc se od počátků věků kloní k ránu,
tak i život podobá se oceánu.
Tak jak se vlny v bouřích zmítají,
tak i lidé někdy marně cosi hledají.
Když nenachází poznání a sílu,
když už ztrácejí poslední naděje i všechnu víru,
když nevědí na koho se obrátit,
když v marnosti se snaží darovaný život bláhově ukrátit.
Tak obracejí svoji nemocnou duši a srdce k poslední naději,
tak hledají tam, kde jiní všechno ztrácejí.
Tak hledají někdy i dlouhá léta,
tak i vysvobodit je může jen pouhá věta.
Když dodají si síly a odvahy,
když ví, že jejich slabost je už nezradí.
Když vracejí se kousek po kousku do života,
když se pomalu zas učí létat.
Tak nacházejí i ztracené ideály,
tak posuzují i jinak to, čemu se dříve smáli.
Tak hledají i další poznání.
Tak nacházejí i zklamání.
Když nemají už, co by ztratili,
když poznávají svoje dávné omyly.
Když pomalu dozrávají jako vzácné plody,
když zdolávají v životě další velké poznání schody.
Tak svoje srdce otvírají.
Tak svoje obranné zdi bourají.
Tak se nebojí se k nebi vzlétnout.
Tak se nestydí k přímemu pohledu už pohled zvednout.
Když nechtějí už svoji duši důvěře zavírat,
když nebojí se zpříma na věci podívat.
Když se nebojí pravdu vykřičet.
Tak možná právě v téhle chvíli má svět jim co závidět!
