Pomocníček - Ferrara
Ferrara
Něco z historie města Ferrary:
Jak už jste se dříve seznámili s historií celého regionu Emilia-Romagna, jistě si vzpomenete, že provincie Ferrara leží v části Emilia, jejíž název je odvozen od starořímské silnice Via Aemilia. Ale v době budování této významné silnice nejen pro tehdejší dobu, byste hledali město Ferraru marně. Vznik města je kladen až zhruba 800 let po vzniku měst v okolí silnice. Vyrostlo kolem brodu přes řeku Pád (PO). Sídlo vzniklo někdy na přelomu zániku Římské říše a nájezdů barbarských kmenů. V období tohoto „temna“ se nazývalo Forum Alieni. Vlastně by se slušelo dodat, že teprve z 8. století máme historické potvrzení existence města. Sídlil tu langobardský kníže. Jmenoval se Aistulf a jedná se o rok 754. Tedy raný středověk - tak jak nazýváme toto údobí světových dějin – středisko Langobardského vévodství. V průběhu 12. století bychom našli svobodné město jako člena Lombardské ligy. A potom se začíná nejslavnější kapitola z historie města. Do vlastnictví Ferraru získávají příslušníci rodu d´Este. Stalo se tak v první polovině 13. století (r. 1332) a tento rod ji učinil svým sídelním městem až do roku 1598. Rozvoji města nezabránili ani povodně, které je mnohokrát postihly, vždyť Ferrara je jen v nadmořské výšce 9 m. n. m. Leží v rozsáhlé Pádské nížině. Povodně způsobovaly obrovské škody – vzpomínaná je povodeň z roku 1152.
Příslušníci rodu se zasloužili o největší rozrůstání města, ale i když dali postavit mnoho nádherných staveb a dalších krásných součástí města a celého vévodství, tak byli zároveň obávanými despotickými vládci. Ve městě se z této doby dochovalo mnoho renesančních památek a považme, že v 15. století dosáhlo jeho obyvatelstvo počtu asi sta tisíc. Které středověké město se mohlo pyšnit takovým počtem obyvatel? Ano, máte pravdu, málokteré. Mohlo se směle srovnávat s Milánem, Florencií či Benátkami. Už od roku 1391 se město mohlo počítat mezi univerzitní, protože právě v tomto roce je univerzita založena. V období největší slávy města se tu dařilo i mnoha malířům, věhlas získala zejména – tzv. „ ferrarská škola“. K jejím největším představitelům patřili především Cosimo Tura (1425-1495), Francesco Cossa (1435-1477) a Lorenzo Costa (1465-1530). K rozvoji Ferrary nemalým dílem přispěli i Židé, kteří se usadili po vyhnání ze Španělska a Církevního státu v průběhu 16. století. Prosluli zejména jako zruční tiskaři. Po odstoupení Ferrary rodem d´Este papeži roku 1598 patřila až do sjednocení Itálie roku 1861 k Papežskému státu. I když s krátkým přerušením v období napoleonských válek v Evropě. A že by Estenší odstoupili město papeži dobrovolně - to se opravdu říci nedá, když vyhasl život posledního dědice, opustili město ostatní příslušníci rodu a uchýlili se do Modeny, která patřila taktéž k jejich dřívějšímu vévodství. Jako by s odchodem Estensiů uhasl i život ve městě, když sem náhodou zavítal nějaký návštěvník či cestovatel, našel v 18. století jen zpustlé město s liduprázdnými ulicemi, zanesenými kanály a tisíci komáry ... Ale Ferrara se vzpamatovala a možná díky tomuto dlouhému „spánku“ se zachovalo mnoho památek na jeho vládce a renesanční minulost. Zbývá dodat, že Ferrara je zapsána na seznam UNESCO od roku 1995 – její poměrně malé středověké jádro.
Ferrara má také několik významných rodáků či tu pobývali i jiní umělci či jinak slavné osoby. Byli to např. Pisanello, Mantegna, Alberti, spisovatelé Lodovico Ariosto (1474-1533) a Torquato Tasso (1544-1595). Budoucí papež Pius VI. zde studoval na univerzitě (vlastním jménem Giovanni Angelo Braschi, * 27. 12. 1717 Cesena, + 29. 8. 1799 Valencie; papežem v letech 15. 2. 1775 – 29. 8. 1799). Nesmíme zapomenout i na filmového režiséra Michelangela Antonioniho. Bylo by trestuhodné nepřipomenout i reformátora a kazatele Girolama Savonarolu (narozen ve Ferraře 1452 – 1498). A do výčtu slavných studentů zdejší univerzity musíme přidat i Mikuláše Koperníka (1503). Dvě ulice Viale Cavour a Corso Giovecca rozdělují město na dvě poloviny. Jižní část je „staré město“ a severní část Addizione Erculanea započatá v budování v roce 1490 není dodnes dokončená. Tuto část města začal budovat Ercole I. Na Corso Ercole I. d’Este si museli všichni příslušníci rodu a jejich dvořané stavět své paláce.
Památky ve městě a blízkém okolí:
Pozn.: V první řadě musím upozornit, tak jako v předchozích pomocníčcích, že uvedené údaje jsou pouze informativního charakteru, má pouze pomoci v orientaci, co je možné ve Ferraře navštívit, všechny údaje mohu doplnit až po návratu a ověření na místě.
Historická část města je charakteristická širokými ulicemi, mnoha paláci a zahradami z období renesance. Město by mohlo sloužit jako – jak je řečeno v jedné knize – humanistické pojetí ideálního města podle Biagiho Rossetiho. Zde nalezneme počátky moderního územního plánování a jeho následného vývoje (doslovný přepis, protože opravdu výstižně řečeno a proč opravovat slova klasika). Na výzdobě paláců rodu d´Este se podíleli také Pietro Francesco, Jacopo Bellini a Mantega.
A nyní může začít prohlídka ...
Kde jinde začít než v samém středu dřívějšího dění – Castello Estense a s ním propojený Palazzo Comunale :
Městský hrad začali vévodové z Ferrary budovat od roku 1385. Stalo se tak jako reakce na povstání. V této době byl považován za jednu z nejdokonalejších staveb vojenského charakteru. Má čtvercový tvar s nárožními věžemi a čtyřmi branami s padacími mosty. A musíme dodat, že je obklopen vodou, proto se mu také říká vodní hrad. Pokud si libujete v přesnosti – budovat hrad začal jeho zakladatel NICOLO II. – stal se jeho prvním obyvatelem z dlouhé řady následovníků. Mezi nejproslulejší zástupce rodu se řadí bezesporu NICOLO III., přezevší vládu r. 1393. Byl známý nejen jako mecenáš umění, ale v řečeno v dnešní terminologii i jako pořádný sukničkář. Kroniky a další zdroje uvádějí, že zplodil 27 dětí a prý jich bylo i mnohem více. Možná ho překonal jen jeho legitimní syn Ercole. Další dva synové – Leonello a Borso se řadí vedle svého bratra mezi známé osobnosti tohoto rodu, zasloužili se spolu s ním o rozvoj města. Můžeme přidat i pár pikantností - Leonell byl přítelem renesančního umělce Albertiho a bez porady se svým vykladačem horoskopů se nemohl rozhodnout ráno, co si obleče. Stal se terčem všech posměváčků a šprýmařů. Jeho bratr Borso si zamiloval lov a velmi často ho poddaní mohli spatřit oděného v sametu a ozdobeného šperky projíždějícího se v okolních mesolských lesích. Ještě chvíli se budeme zaobírat příslušníky této rodiny, tentokrát ženami. Dcery Ercola - Beatrice a Isabella se provdaly do dalších významných renesančních rodin Sforzů a Gonzagů. V průběhu 16. století dostal hrad ještě renesanční balustrády a nástavby věží. Další vévoda Este, tedy přesněji vnuk již zmíněného Ercola, Alfonso I. se oženil s dívkou neméně známou - Lukrecií Borgií. I když se vypráví, že o měla pověst travičky a vražedkyně, kdo by se na její osud podíval blíže, jistě by zjistil, že pověsti jsou velmi přikrášlené. Vždyť pokračovala v tradici své nové rodiny – podporovala umělce a básníky a stala se patronkou Tiziana a Ariosty. Posledním z rodu, který se honosil titulem vévody ve Ferraře, byl Alfonso II. a i on proslul jako mecenáš umění- pozval na svůj dvůr Tassa a Guariniho.
Samostatnou kapitolu by si vyžádalo vyprávění o sklepeních hradu. Sklepení hradu sloužilo svým despotickým uživatelům jako vězení a prý zde docházelo k hrozným věcem, dodávají průvodci. Vzpomeňme uvězněnou Parisianu – nevěrnou manželku Nicola III. a jeho nemanželského syna Uga. Tito dva nešťastníci, zde v kobkách čekali na svou popravu, po té, co jejich poměr vévoda odhalil. Velkou část života tady také strávili Ferrante a Giulio Este, když se pokusili svrhnout vládnoucího vévodu Alfonsa I.
O výzdobu vnitřních prostor hradu se zasloužil malíř Dosso Dossi (asi 1490-1542) a jeho žáci. V několika přístupných místnostech jsou zrestaurované malby – zobrazující, hlavně v herních salóncích, scény zápasů, vrhání diskem, házení míčemi a dostihy kočárů. Tyto malby jsou dílem Sebastiana Filippiho. Za zhlédnutí stojí též malby v soletto a Salone dei Giochi.
Jelikož městský hrad neskýtal tolik pohodlí, kolik od něj jeho majitelé očekávali, uchýlili se do budovy ležící naproti hradu, v současnosti dřívější sídlo rodu nese název Palazzo Comunale a našli bychom v něm radnici. Je s podivem, že budova je ještě starší než hrad. Její založení spadá do roku 1243 a byla přestavěna v 15. století. S hradem je spojena chodbou.
Kde hledat: Corso Giovecca nebo když najdete nepřehlédnutelnou třídu Ercola I. Tady přesně Corso Ercole I. D´Este - o této třídě si povíme také pár vět, ale až o kousek dál. Otevřeno je kromě pondělí od 9:30-17:30. Pokladna se uzavírá v 16:45. Vstupné pro dospělé je 7 euro. Další různá specifika, jako jsou slevy pro děti, skupiny a další – nebudu uvádět. Toto je zjištěno na oficiálních stránkách Ferrary. Doufám, že platí. Tedy stránky: www.provincia.fe.it. Ještě telefon: +390532299233, e-mail: castello.estense@provincia.fe.it
Další památkou, kterou rozhodně nesmíme minout je Dóm. Najdete ho naproti radnici. Přímo na Piazza della Cattedrale. A další informace: otevřeno ve všední dny 7:30-12:00,15:00-18:30, svátky 7:30-12:30, 15:30-19:30. Vstupné není uváděno.
Katedrála byla založena v roce 1135. Postavena je v několika slozích – převládá zejména románský a gotický. Když se podíváte na její tři portály – prostřední byl budován ještě v románském slohu, kdežto oba postranní vyšší jsou vybudovány ve slohu gotickém. Jak už vyplývá z předchozího popisu – katedrála nebyla dokončena v průběhu několika let, ale na své dokončení si musela počkat ještě další tři století, tedy její budování počalo ve 12. století a dokončena je až ve století čtrnáctém. Katedrálu začal budovat proslulý architekt – její spodní část - mistr Nicolò. Podle všeho získal už praxi na stavbě katedrály v Modeně. Podobně je uváděn první zhotovitel centrálního portálu Wiligelmus, který se proslavil také v Modeně. Jedná se snad o jednoho a téhož člověka? Ať jsem pátrala, jak jsem pátrala. Nevím... Portál je však zcela dokončen až o celé století později. Podle průvodců plastiky na portálu zobrazují Poslední soud. Uvnitř je opravdu impozantní prostor, tedy alespoň podle fotografií a panoramatického pohledu. Uvnitř chrámu je nádherná freska, tedy fresky, ale nejkrásnější je Poslední soud ze 16. století.
Kde hledat: Piazza della Cattedrale, otevřeno: všední dny 7:30-12, 15-15; svátky 7:30-12:30, 15:30-19:30. Tf.: 0532202657. Vstup uváděn jako volný.
Nesmíme zapomenout na Museo delle Cattedrale ( ex-chiesa E. Chiostro di San Romano). Někde je uváděno jako klenotnice. Zde najdeme úplné poklady, tedy pokud průvodci nepřehánějí či stránky na webu. Za všechny je třeba uvést obrazy C. Tury a sochy Jacopa della Quercii. Abych byla konkrétnější vstupní dveře do prostoru varhan – autor Cosme Tura. První je „Zvěstování“ a druhé sv. Jiří zabíjející draka. A ještě cyklus románských mramorových desek se znázorněním měsíců – práce v měsících roku, původně zdobící vnější zdi dómu. Výčet pokladů by byl mnohem delší, ale dodejme už jen jeden – Madonna. Autorem je sochař della Querce.
Návštěvnické informace: Otevřeno 9-13, 15-18, zavřeno je, jako už tradičně, v pondělí. Vstupenka v ceně 5 euro nebo je společná vstupenka za 8 euro pro Musea a další objekty: Palazzo Schifanoia, Lapidario, Pallazi Marfisa d´Este a už jmenované Museo delle Cattedrale. Opět informace z webu města Ferrary. (Malá poznámka na okraj. Snažím se získávat informace, co nejaktuálnější a upozorňuji znovu, pouze jako informační. A ještě pro lidičky, co nevládnou italštinou – přepisuji radši názvy v původním znění, aby měli jednodušší hledání). Via S. Roano. Tf.: 0532242949.
Vydejme se znovu na cestu: navštívíme další paláce a muzea a hlavně si povíme další zajímavosti, perličky či data o založení nebo budování vztahující se k popisovaným palácům nebo museí i k dalším nádherám nesoucím se v renesančním duchu středověkého jádra, ale i širšího okolí.
Nejdříve několik paláců Palazzo Schifanoia neboli také Palác Radosti. Je jedním z největších paláců ve městě a patřil, jak jinak vládnoucím vevodům. Opět je vyzdoben freskami od Cosima Tury a dalších soudobých umělců. Fresky pocházejí z let 1467-1470. K nejkrásnějším sálům patří tzv. „Sál měsíců“ čili italsky Salone dei Mesi od F. del Cossa. Výjevy na stěnách jsou rozděleny do tří pásů zpodobňující i dvorské scény v čele s jedním z rodu d‘Este Borsem. Je tu vyobrazen obklopen svými přáteli, loveckými psy, skupinou hudebníků, tkalců, vyšívačů a dalších postav, u jejich nohou se pasou bílý králíci. Nad každou malbou je vyobrazeno znamení zvěrokruhu a další mytologické scény. Budování Paláce Radosti začalo někdy ve 14. století a jedná se o městský zámek určený pouze k zábavě. Prý ho nechali Estenští vybodovat proti strašné nudě (schifare la noia), aby se tu mohli věnovat jen zábavě. V průběhu staletí se palác rozrostl až do sta metrů délky. V současnosti jsou zde spíše kancelářské prostory. Tak jako v městském hradě. Ale je tu i muzeum (MUSEO CIVICO DI ARTE ANTICA) s kolekcí miniatur a numismatiky.
Kde hledat: Via Scandiana 23, otevřeno kromě pondělí 9:00-18:00. Vstupné 5 euro nebo ve společné vstupence uvedené shora. Tf.: 053224949.
Palazzo di Lodovico Moro – nesoucí název podle Lodovica Sforzy z Milána. Lodovico byl přezdíván Il Moro (Mouřenín) – podle toho, jakou měl snědou pleť. Manžel Beatrice d´Este. Palác je vybudován v renesančním slohu pro svého nejhlavnějšího obyvatele kolem roku 1500. Je to jeden z nejkrásnějších paláců tohoto slohu ve městě. V současnosti je tu umístěno Museum s nálezy ze Spiny (Lido di Spina – Comacchio) z období etruského osídlení. Informace pro návštěvu: Via XX. Settembre 124 (Palazzo Costabili detto di Lodovico il Moro e Museo Archeologico Nazionale), tf.: 053266299, otevřeno út-ne 9-14, vstupné 4 eura. Návštěva paláce je možná pouze v otevírací době muzea.
Palazzo dei Diamanti z 16. -16. století, stvořený Biagiem Rossettim. Své jméno získal podle fasády, která je obložena více než 12 500 mramorovými deskami ve tvaru čtvercového výbrusu diamantu. Ve střední Evropě vytvářeli umělci iluzi této plastické dekorace tzv. psaníčková sgrafita. Uvnitř Pinacoteca Nazionale s obrazy mistrů ferrarské školy - Cosme Tura, Ercole dè Roberti, Garofalo, Dosso a Battista Dossi, Vitale da Bologna, Simone de Cirocifissi, Gentile da Fabriano,Vittore Capaccio, Nicolò Pisano, Vicino da Ferrara, Lorenzo Costa, Bastianino, Scarsellino, Tintoretto, El Greco a další. Obrazy z období 13. až 18. století.
Informace k návštěvě: Corso Ercole I. d´Este 21, tel.: 0532205844, otevřeno út-st 9-14, čt 9-19, ne 9-13. Pondělí zavřeno.
Hned naproti Palazzo Prosperi-Sacrati s úchvatným portálem.
Nedaleko odsud je Museo Boldini s obrazy malíře Givanniho Boldiniho 1842-1931.
Casa Romei (Rómeův dům) vztahující se k dramatu Romeo a Julie z 15. století. Dům nejbohatšího Ferrařana. Quattrocento - nezměněn až do dnešní doby, krásná nádvoří, dřevěné stropy a nástěnné malby. Via Savanarola 30, tf.: 0532240341, otevřeno út-ne 8:30-19:30, vstupné 3 eura.
Za ním je v úzké uličce Monastero Corpus Domini (chrám a klášter Božího těla) ze 14. -15. století a v něm navždy odpočívaji pod svými náhrobky příslušníci rodu Este – Alfonso I., jeho druhá manželka Lucrezia Borgia, Affonzo II., Lucrezia de Medici - dcera Ercola II., Ercole II. a jeho žena Eleonora Aragonská, Elenora – dcera Alfonsa II. a Lucrezie Borgia, Návštěva: Via Pergolato 4, tf.: 0532207825, otevřeno každý všední den 9:30-11:30, 15:30-17:
Dalšími z kostelů, které stojí za návštěvu, je Chiesa di Santa Maria in Vado – Via Borgovado 3, tf.: 0532265127, otevřeno ve všední dny 7:30-12, 15:30-18; svátky 7:30-12, 15:30-18.
Chiesa di San Francesco - cihlový raně renesanční z 15. století. Další z děl Biagia Rosettiho. Piazzale San Francesco, tf.: 0532209646-201978, všední dny 7:30-11, 15:30-19; svátky 7:30-12, 15:30-19. Vstup volný.
Na hlavní třídě – Corso Ercole I. d´Este naleznete nejen už zmíněný Palazzo dei Diamanti, ale spoustu dalších paláců, ulice je pojmenována podle svého zakladatele Ercola I. (zvaný pro svou chladnokrevnou povahu Diamant nebo Severní vítr, oženil se s Eleonorou Aragonskou, dcerou krále z Neapole), který nařídil, že si tady musí všichni příslušníci rodu stavět své paláce. Korso je součástí rozšiřování města v 15. stol – Addizione Erculanea .Nejnáročnější pokus o městské plánování v tomto věku. Založení severní části provázeli velké oslavy s několika dny plných hodů, během nichž byly rozdávány dorty, spousty masa a jiných věcí.
Palazzo Massari – Museo d´Arte Moderna s díly z 18. století
Palazzina di Marfisa d´Este – zahradní domek z druhé poloviny 16. století (1559) patřící manželce knížete – bohaté renesanční vybavení. Fresky od Filippiho. Jeho majitelku opěvoval T. Tasso. Corso Giovecca 170, otevřeno 9-13, 15-19; ne 9-12:30. v pondělí zavřeno, vstupné 3 eura, tf.: 0532244949.
Palazzo Paradiso - není objasněno, kde se vzal název paláce. V prostorách v současnosti univerzitní knihovna. Uvnitř je také Anatomické divadlo z roku 1730 a náhrobek dvorního básníka vládnoucího rodu - Ariosta, vystavěný roku 1801 jedním z Napoleonových generálů. Via delle Scinze 17, po- pá 9-19, so 9-13, po předchozím ohlášení na tf.: 0532206977.
Kolem celého města je zachováno opevnění z let 1512-18. Oblíbené místo nejen procházek, ale hlavně sloužící pro kondiční běh.
Zachován zůstal i Dům Lodovica Ariosta (1574-1503) – dnes je v něm museum věnované právě tomuto umělci. Obsahuje část původního zařízení a zahradu. Ariosto pěstoval jasmíny a růže. Autor „Zuřivého Rolanda“. Via Ariosto 67, tf.: 0532244949, otevřeno 10-13, 15-18; ne 10-13, zavřeno v pondělí; vstup volný.
Ulice Voltapaleto si zachovala svůj středověký ráz, v okolí řeky Darseny je Verdiho divadlo a dvě brány Porta Romana a Porta Reno.
Klášter (Monastero) di Sant’Antonio in Polesine – hrob blahoslavené Beatrice, z něhož každou zimu kape zázračná voda. Fresky - následovníci Giotta vyzdobili kapli chóru, v pravé kapli vyobrazení Krista stoupajícího po žebříku na kříž. Vicolo dei Gambone, tf.: 053264068, otevřeno po-pá 9:30-11:30/15-17; so 9:30-11:15/ 15-16, zavřeno ve svátek.
Piazza Ariostea – napodobenina římského cirku. Koncem května dějiště Palia. Od 19. století socha Ariosta.
Poslední zajímavostí je nejstarší osterie ve městě i na světě fungující bez přerušení od roku 1435 - Al Brindisi. Mezi hosty patřili i Ariosto, Tizian, T. Tasso a Koperník.
IAT – informační turistická kancelář: Piazza Municipale 11, tf.: 0532419474, 0532299303. www.ferrarainfo.com; www.ferraraterraeaequa.it; www.cittadarte.emilia-romagna.it; e-mail: infotur @provincia.fe.it;