Mazlík Badík ( Bad - rotvajler mazlivý )
Všem, jež se líbil a líbí náš mazlivý miláček musím oznámit , pro nás velmi smutnou a bolestnou zprávu, že Badík zemřel v úterý 26. 2. 2008 v půl druhé odpoledne.
Jedinou uklidňující jiskřičkou je, že netrpěl.
Už dva dny předtím neustále polehával a ani o procházky nejevil zájem, jen pil a ležel. Nakonec jsme se rozhodli zavolet veterináře, protože tohle bylo divné. Jako starý pán už nejevil tolik elánu, ale vždy se po jednom či dvou dnech vzpamatoval a zase to byl čilý pejsek. Ale tentokrát byl osud jinší. Lékař ho prohlédl a konstatoval, že přesně nemůže určit příčinu, protože Bad, jak na něj vrčel a štěkal, tak měl napjaté svaly a břišní dutinu nelze dobře prohmatat. Nicméně vyslovil podezření, že něco nahmatal v oblasti sleziny a bylo dobré udělat po zotavení sono vyšetření, mohlo by se jednat o nádor. Bohužel se toto podezření potvrdilo. Povzbuzující injekce ještě Badíka trošku nastartovala, ale jen k tomu, aby vyšel ven na dvorek. Zhoršil se mu dech a najednou padl. Přetáhli jsme ho na jeho podložku a přikryli dekou a okamžitě jsme volali veterináře. Ale ten, když Bada uviděl a ještě předtím slyšel v telefonickém rozhovoru popis zdarvotního stavu, tak konstatoval, že je stav Badíka velmi špatný. To už Bad upadl do anemického šoku, stihla se s ním sestra odcházející na odpolední rozloučit a pak najednou - ano, převoz na kliniku by nepřežil, s ubrečenýma očima jsme se museli strašlivě rychle rozhodnout - nechat ho trpět nebo ... Ano, tohle rozhodnutí bylo hrozné. Vlastně později nám pan doktor řekl, že po aplikaci injekce už bolesti nemá. Prohmatal mu břicho a našel příčinu. Nádor na slezině veliký jako větší grep. Tak tohle dostalo našeho mazlíka. Brečím i teď, když tohle píšu, skoro nevidím na klávesnici. Museli jsme ho nechat uspat, jinak by trpěl v hrozných bolestech ještě několik hodin. Na nebi svítilo sluníčko, všude vonělo předjaří, ale u nás je jestě slzavé údolí, už můžeme o Badíkovi mluvit, ale stejně podvědomně slyšíme lízání, klapání drápků na dlaždičkách v kuchyni, když se šel napít nebo se zapomeneme a skoro ho zavoláme, když byl zbytek knedlíku.
Je pohřben pod svým oblíbeným stromem na zahradě a už mu vytvářím kámen se jménem. A se svými třemi nejoblíbenějšími hračkami.
Badík dostal slib, že dvůr opuštěný dlouho nezůstane. Ještě tento týden se jedeme podívat do Rakovnického psího útulku. Bez pejska prostě už být nemůžeme.
M. Š.