Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mazlík Badík

1. 1. 2007

                                   Badík -

       rotvajler mazlivý

Něco málo z historie plemene:

Už v dobách starého Říma bylo plemeno pobobného vzhledu chováno jako hlídací pes. Hlídal stáda při jejich hnaní do měst. Podle dnešních historiků lze vystopovat jeho předky až do 1.století po Kr., když přišli Římané do Germánie. Měli rádi psi dogovitého typu. Používali je nejen k hlídání,ale i jako válečné psi.Asi nejen pár stovek podobných psů zemřelo při hrách v Coloseu. Předky rotvajlerů používal i Gaius Julius Ceasar. On přikázal, aby jeho armáda byla zásobována čerstvým masem a kde vzít čerstvé maso, když vydrží jen chvíli po porážce. A jsme opět u pejsků. Ti měli na starosti hlídání a hnaní dobytka. Tak se rotvajlerovi předci dostali v 8. století až do dnešního německého města Rottweil. Odtud získal rotvajler své jméno .Pro upřesnění Rottweil leží na řece Neckaru. V tomto městě se konali hojně trhy s dobytkem. A právě řezníci používali rotvajlery k pohánění skotu na trhy a zpět. Psi byli houževnatí, nebojácní a k neutahání, snadno si poradili s neústupným býkem či jiným psem. Když se rozmohlo zápasení mezi psi různých řezníků, museli ti bojovnější z nich, posetí jizvami, nosit košíky. Rotvajleři nebyli jen určeni k hlídání dobytka, ale pro svou nedůvěřivost byli využíváni jako hlídači utržených peněz za dobytek. Bohužel rozvoj železnice, nástup průmyslové revoluce a stále rychlejší tempo společnosti vedlo až skoro k vyhynutí tohoto plemene. Ani velký úbytek divoké zvěře, jako medvědi a divoká prasata, nemohlo přidat k úpadku. Němečtí milovníci rotvajlerů pokoušející se plemeno oživit měli skoro smůlu, vždyť v roce 1905 se našla v celém městě jen jedna chovná fena. Do té doby byl rotvík využívám už jen jako domácí hlídač. Nakonec se konal jeho veliký návrat. Začal být jako policejní pes ( uznán jako policejní pes v r.1910 ). V r. 1907 byl založen první rotvajler klub a potom i policejní klub v r.1910. Jednotný klub byl vytvořen v  r. 1921. Tehdy byli stanoven první , velmi kvalitní standart dokonce platný až do konce 50 - tých let minulého století. V r. 1960 byl stanoven nový standart.

A u nás se první zmínky o chovu rotvajlerů datují do dvacátých let 20.století. V r.1927 používal rotvajlera jako služebního četnický strážmistr Křeček v Pelhřimově. Novodobý chov byl založen po roce 1950. Jako prapředek rotvajlerů v Čechách je považována Betty von Birkenhain. Mnoho rotvajlerů sloužilo v následujících letech u Pohraniční stráže. O rotvajlerech se říká, že jsou "psi jednoho pána.“ Po třetím roce si velmi těžko zvykají na případnou změnu majitele a tak skončila éra služby u pohraničníků, protože byla velmi častá změna psovoda. Chov je tedy rozšířen u civilistů.


Charakteristika:

Rotvajler je velmi ostražitý, nebojácný, svérázný, houževnatý, ale věrný.

Z vlastní zkušenosti mohu dodat, že je také trochu svéhlavý. Než něco udělá, chvíli to trvá, protože není bezduchým strojem, ale o všem „chvíli“ přemýšlí. Jinak je přátelský, velmi dobře cvičitelný, vyžaduje ale mnoho pozornosti, lásky a času. Nemůže se odbýt jen sebevětším výběhem na zahradě nebo na dvoře. Mladý, zdravý pejsek je k neutahání, několikakilometrová procházka je pro něj jako ráj, ale za každého počasí a denně. A je také velmi dominatní. Už ve štěněčím věku se musí jasně ukázat, kdo je tady pánem, jinak prostě přeroste přes hlavu a bude pánem on. Žádné bití, prostě autorita. A zkouší to pořád, neustále musí být usměrněn. Stačí několikrát povolit a jste pod jeho nadvládou. Milují svou rodinu, brání jí až do posledního dechu. A jsou nedůvěřiví k cizincům. Jak jsem nevěřila na propagovanou intuici, že pes pozná nedobrého člověka, tak náš hafík mě o tom přesvědčil více než stonásobně. Někoho přijme, někoho nepřijme ani po letech. Jak se postupně lidé ukázali, Bady je odhadl hned při prvním setkání.

Rotvajler je velice inteligentní, bezduché opakování cviku ho brzy přestane bavit, radši bude dělat, že už nemůže a lehne si. Nepohne s ním nic. Ani pamlsky, takže radši méně a potom třeba až další den. Když bude vědět, co chcete, tak to splní velmi rád.

Doslova nesnáším, tolik v médiích propagované, označení „bojové plemeno“. Rotvajler je pracovní plemeno a odpovídá tomu i jeho řazení. Jsou snad švýcarští salašničtí psi uváděni jako „bojová plemena?“.Jistěže ne! Rotvajler je jejich blízkým příbuzným. Salašničtí psi mají i podobné zbarvení jako rotvajleři. Někteří rotvajleři se dokonce rodí i s bílými skvrnkami, ale to má za následek vyřazení z chovu. I  bez PP jsou skvělými a věrnými kamarády. A ještě na okraj mezi švýcarské salašnické psi se počítají: Velký švýcarský salašnický pes, který je krátkosrstý. Dalším je dlouhosrstý Bernský salašnický pes - jistě si spousta lidí vzpomene na pejska ze seriálu „Doktor z hor.“ Ano to je právě tento pes. Do této skupiny se řadí ještě nejmenší ze salašníků Entlebušský salašnický pes a ještě pejsek se zatočeným ocasem a krátkosrstý Apenzellský salašnický pes.


Barvu má mít rotvajler černou s hnědými nebo mahagonovými odznaky. Někde se říká černý se zlatým pálením. Nebo také tříslové odznaky. Tyto odznaky má přesně vymezené jako skvrny nad očima, na nose a kolem tlamy, kolem ocasu, který je mnohdy kupírovaný. Dnes je podle standartu RTW klubu zakázáno, jinak má za následek vyřazení z chovu. Kolem kupírování ocásku se vedou stále bouřlivé diskuze. Tyto tříslové odznaky má dále na hrudi a na tlapkách, které připomínají ponožky. Jestliže jsou i ve starším věku výrazné tříslové znaky, jsou jedinci velmi ceněni pro chov.

Jinak je charakterizován jako silné a svalnaté plemeno se silnými mohutnými stehny, širokou hlubokou hrudí s pružnými žebry, zadní tlapky jsou větší než přední, široká lebka a klenuté čelo, malé volně visící uši, nasazené široko od sebe.

A míry? V kohoutku je uváděno 58-69, kdy je nejzašší výška uváděna, že je velmi vysoký. Váhou může dosáhnout mezi 41-50kg, ale někde je uváděno u velkých psů až 65 kg.

Nemá cenu vypisovat podrobně rozdělení psů a fen nebo rozdělení výšek. Zájemci si podrobnější informace najdou v knihách věnovaných přímo tomuto plemeni nebo v různých brožurách či na internetu. Srst má rotvajler dvojí. Uváděna je jako středně dlouhá, hrubá. Jenže když pohladím toho našeho, věkem už dědečka, mezi ušima, tak ji má jako samet.



Náš Bady:

Náš rodinný miláček je narozen 2. listopadu 1998 v Kamenných Žehrovicích, jeho dědeček se jmenoval Dig, otec Dag. Více informací nemáme, protože i když to bylo možné, nepožadovali jsme Průkaz původu. Náš hafík byl od začátku brán jako přítel, než chovný pes. Až později se ukázalo, že by zřejmě nebyl ani přijat jako chovný pes, protože je jeho srst na hřbetě příliš dlouhá a také problémy s klouby, tedy displazií. Ocitl se u nás 21.prosince 1998 od majitele jeho otce, který si vybral jako první štěně za nakrytí feny. Museli jsem na Badyho čekat, protože první vrh fenky uhynul. Tak se u nás ten večer objevil láskyplně oslovovaný „Hufík, dědeček, mufík, chlupíto atd.“ Mazlivých přezdívek má nepočítaně a slyší na ně. A to se ještě mohlo stát, že Bady vůbec nemusel být náš, protože majitel jeho otce se rozhodoval, že si ho nechá. Mamka prohlásila, že nesmí na koberec. To vydrželo jen pár dnů. A tak první rok života strávil v teple místnosti, kde je kotel. Propouštěný tam jen na noc. Ráno už vesele dělal loužičky nejen na lině, ale i jinde v domě. Zpočátku snášen ze schodů v náruči, později je už svým vzrůstem mohl překonat sám. Než mu byl rok, tak lehával v náručí či na natažených nohách své živitelky v podobě naší mamky. Střídal všechny náruče i klíny. Na jaře už mohl i na cvičiště, v půl roce, ale potom se objevili problémy s klouby a musel výcvik ukončit, nakonec se cvičil doma. Na podzim dostal svoji zateplenou boudu a kotec, kde trávíval jen noci, do kotce musel jen při příchodu cizích lidí a že se mu to nelíbilo, to je nad slunce jasné. Na dvoře byl pánem a je i dnes.I  když už musí být celoročně v bytě.  Protože ho postihla torze neboli přetočení žaludku a ještě tetanus najednou. Vše se stalo v noci, když honil ježka, jen proto, že dostal najednou i tetan, přežil. Ráno 4.září 2005 a dopoledne bylo u nás slzavé údolí.  Zvěrolékař nedával moc velikou naději na přežití. Nakonec byl v půl třetí odpoledne už po operaci. Střídali jsme se u něho tři lidé ve dne v noci po čtyřech hodinách. Měl vstát už večer po operaci, ale nakonec se první pokusy o postavení dostavily až po dlouhých pěti týdnech. Tehdy nevěděl jestli má svého zachránce v podobě zvěrolékaře milovat či nenávidět. Ještě v polovině října skoro nechodil, jen se plazil a tahal zadní nohy. Byl to hrozný pohled. Už jsme se obávali nejhoršího, ale přežil. Dnes je už v mezích normy fit, ale stále musí dostávat léky na klouby a zvláštní odlehčené granule pro seniory. Už nechodí na dlouhé procházky, ale dva kilometry zvládne s přestávkami. Když nemá den, stačí mu i krátké proběhnutí na zahradě. Ale když se vysloví slovo procházka, našpicuje uši a radostně se vrhá ke dveřím. Jeho prošedivělá brada a čenich, pomalejší a rozvážnější pohyby už jsou znaky stárnutí, ale když jsou vánoce a rozsvítí se stromeček, musí svoje dárky dostat první, jako ostatně i letos. Každý rok se chystám, že vezmu videokameru a natočím ho, ale pokaždé z toho sejde. Právě teď sedí náš Hufíto vedle mě a mazlí se, vyžaduje pozornost vstrčením hlavy pod ruku a hlazení.




Kdo tvrdí, že rotvajler je zabijácká bestie, by u milovníků tohoto plemene zle narazil. Pes jedná podle výchovy svého majitele, pokud bude cvičen k agresi a napadání, tak z něho těžko bude mazlivý pejsek, časem může napadnout i svého krutého mučitele, protože rotvajleři mají sloní paměť. Jsou bystří a rychle hodnotí situaci, svoji rodinu brání pořád. Pokud se jakýkoli pes setká se špatným zacházením, bude trvat dlouho, než začne opět důvěřovat lidem. Někdy dokonce nezačne lidem věřit už nikdy. Pořídit si pejska je obrovský závazek, je to veliká zodpovědnost, protože v této chvíli, kdy už svíráte svého vyvolence v náručí nebo ho máte třeba z útulku, tak přijímáte odpovědnost nejen sami za sebe, ale i za život právě této bytosti, která vám přinese nejen starosti, ale mnohem více radosti, krásných zážitků a nezapomenutelných chvil uložených navždy ve vašich srdcích.



Malá poznámka: u rotvajlerů je charkteristický nůžkovitý skus a charakteristické tmavé patro.  Za nakrytí feny se po dohodě majitelů místo finanční částky se vybírá nejlepší štěně z vrhu.


Čerpáno z: Wilhelm Jonas:Rotvajler

Miloš Sedlář -Rotvajler

Encyklopedie z edice „ Pouhým okem „ -Psi, autora Davida Aldertona

CD-ROM -Plemena psů

A hlavně inspirací od našeho čtyřnohého rozesmátého kamaráda Rotvajlera Bada, jehož fotografie , od přinesení k nám až do současnosti, vydají na několik stovek. Je to nejfotografovanější člen rodiny. Fotky z období před r. 2004 jsou jen v papírové podobě. Tady je několik z pozdějších digitálních:

Obrazek

                                     Bady ve věku 5-ti let,babí léto 2004

Obrazek

                  Brzké jaro 2006 -ještě nezhojená tlapka po infuzích při operaci

Obrazek

                                            Květen 2006-už je vedro

Obrazek

Bad už je skoro fit,ale ten rozrytý dvůr a průjezd! Právě při bagrování a pokládání kanalizace se objevil tetan, v zemi přežívající i 50 let. Neustále chodil hrabat na místo bývalého septiku zasypaného zavážkou odněkud z okresu. Dříve bylo všechno zahražené, ale při budování kanlizace musel plůtek pryč. Kanalizace se dělala v červenci 2005. To ještě bagrista stačil překopnout vedení vodovodu a celý dvůr, sklep a výkop byli pod vodou. Situace v dubnu 2006, Bady už má zamezený přístup k zahrádce. Ještě léčíme packu antibiotiky. Bad je po operaci žaludku už 8 měsíců.

Obrazek


Bad několik dnů po prvním postavení po operaci, hoví si na zadní. Veliká rána na boku už není skoro vidět, zato je problém s tlapkou. Nechce se hojit, problém se řeší ještě v květnu 2006. Snímek je z poloviny října 2005. Opuštěná bouda a nenatřený kotec, který bude už napořád opuštěn. Bad je už měsíc a půl zabydlen v obýváku. Pokud má Bad náladu spolupracuje a rád pózuje, ale jinak schválně hází hlavou a nevydrží na místě. I když má dnes boudu vyklizenou, vydezifikovanou, kotec natřený, demonstrativně jej jen označkuje a vybere si hračku. Do boudy odmítá vlézt.



     

M.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Klášnej

(Rendyna, 10. 1. 2008 20:33)

Krásnej pes, moc miluju rotvajlery..Máš krásného pejska..-Stydim se za to ale vážně ti závidím ;)
Mám yorkšíra, trpasličího-je nějákej strašně zakrslej a je to AMy.Nechceš pokecat? dyštak písni na dreamyangel@seznam.cz nebo na icq 388-159-319 ale spíš na to icq bude pravděpodobnější že tam budu..Tak pa!