Dr. Edvard Beneš v Pavlíkově
Dr. Edvard Beneš v Pavlíkově
Jak je možné, že se v Pavlíkově objevil prezident a neexistují o tom žádné záznamy?
Možná, že si ani nepřál, aby jeho návštěva byla veřejně známa a dokonce se ji snažil utajit. Ale proč tajit návštěvu prezidenta? Vždyť by to byla obrovská událost pro celou ves i okres. Důvod je prostý. Potřeba soukromí a klidu.
Prezident Beneš sám pocházel z rozvětvené rodiny a jeho příbuzní byli roztroušeni po celé republice. I v Pavlíkově žila jedna z jeho příbuzných, pocházející původem z Hracholusk. Překvapující zjištění, že ? Ale proč se o této návštěvě zmiňuji ? Váže se k ní velmi úsměvné vyprávění.
Ještě by bylo na místě přidat nějaké podrobnosti o této „ tajemné příbuzné.“ Jednalo se o jeho přímou sestřenici Marii Benešovou, dceru otcova bratra. A sám dr. Edvard Beneš byl nejmladší ze třinácti sourozenců .
Marie Benešová, provdaná Vydrová , bydlela v č. p. 29. Tam, kde se říká „ U Číbuků“. V zatáčce naproti bývalému hostinci, na rozhraní vsi a další části zvaná „Za Bránou“. Provdala se za jednoho z bratří Vydrů – Adolfa. Druhý z bratrů se jmenoval Josef. V rodině Vydrů naprosto typické jméno. Tenkrát si mezi dětmi hrál na dvoře i můj dědeček.
A už je to tu zase. Můžete se zlobit anebo to nechám zcela na vaší blahovůli. Prostě příbuzenstvo. Jak bych asi jinak k této historce přišla, že. Adolf Vydra je můj prapradědeček.
Tenkrát bylo mému dědečkovi asi deset let. Tak je tedy možné, že Edvard Beneš ještě zastával funkci ministra zahraničí. I když říkám, že dědovi bylo kolem deseti. Přesný rok už po těch létech neurčíme. Tak to mohlo být v rozmezí let 1934 až 1936. Ale prezidentem se dr. Edvard Beneš stal už v roce předcházejícím, tedy roku 1935.
A jak to všechno bylo?
Děti si tenkrát hráli na dvoře statku č. p. 29 a v tom zastavilo před domem auto a z něho vystoupil dr. Beneš. Přijel navštívit inkognito svoji sestřenici Marii. Nějaký čas strávili v družném hovoru, jak vzpomíná děda.
A když se loučili, tak mu jeho sestřenice zcela bez zábran povídá : „Édo, vykašli se jim na to, stejně ti namelou hubu.“
Kdyby mu tenkrát někdo vyprávěl, že na slova jeho sestřenice Marie někdy dojde, byť v trochu jiném provedení, asi by mu nevěřil. Ale čas dal Marii Benešové za pravdu.
Ještě jedno podotknutí na závěr. Marie, když chodila pravidelně v neděli na návštěvu ke své švagrové (Marie Vydrová, rozená Vaitová), tak jí říkávala : „Teto, takovou tchyni jako já, nemůže nikdo nikdy mít, takovou nemá žádná na světě.“ Vida, hodná tchyně. A její tchyně ( také Vydrová, ale rozená Knotová) jí častokrát říkávala : „Mařko, vykašly se jim na to, je jich tam na poli dost“. Myslela tím mužské. Vždyť to byli dosti velké statky a tam je práce pořád hodně. Radši si spolu sedly a povídaly si.
Co dodat na závěr? Jedna z ukázek, jaké zřejmě srdečné vztahy panovali mezi příbuznými i v rodině, odkud pocházel druhý československý prezident. Jeho sestřenice se mu nebála říct, co si myslí. Mimochodem, dokážete si představit, že byste něco takového dokázali říci i vy, pokud byste se nacházeli v podobné situaci ? Já tedy rozhodně ne.
M. Š.