Tabitka - moje doupátko

Pavlíkov II. - Kostel sv.Kateřiny

Citace z knihy: Poche Emanuel, Umělecké památky Čech, vyd. Academica. 1980, sv. 29.

U silnice na bývalém hřbitově stával původní filiální kostel. Stával tu už v polovině 14.století.Poprvé zmiňován písemně r. 1384 za hraběte Valdštejna.Kostel byl přestavován v l. 1699, 1702 a 1728. Za Fürstenberků v l. 1776-1785 byl postaven kostel nový, pozdně barokní. Jednolodní stavba se zdůrazněným čtvercovým středem segmentově uzavřeným presbytářem se sakristií a kaplí po stranách a s věží nad západním průčelím. Hlavní fasáda trojlodní, zavřená segmentovým štítem, stěny členěny postřešní římsou, okna obdélná se segmentovými zákleníky.Vnitřek zaklenut plackami,  závěr kondrou, sakristie a sklenuty klášterními klenbami.

Zařízení: hlavní oltář rámový rokokový se sochami andělů a obrazem sv.Kateřiny od Josefa Hellicha. Kazatelna se sochařskou výzdobou.

Ještě zbývá dodat, že stavba byla dokončena v r. 1785 a kostel byl vysvěcen 19. záží 1785. Stavební styly – barokní a rokokový.

Tolik citace.

Ještě jeden podrobnější popis je uveden v knize:

Tomáš Bednařík, Historické památky Rakovnicka, nakl. Raport, 1997

Doplnění předchozí citace podrobnostmi z této knihy.

Původní kostel byl filiální ke Hvozdu. V r. 1384 tu sídlil stálý střídník Jakub. V hustitských válkách byl však farář ze Hvozda vypuzen a  fara i s Pavlíkovem přidělena rakovnickému děkanovi. V popise far z r. 1651 se uvádí, že v Pavlíkově přisluhuje rakovnický děkan jednou v roce o pouti. Za mši dostává plat 1 kopu míšeňských grošů. V zápise z roku 1674 se dočteme, že pavlíkovský kostel je dobrý a na věži jsou dva zvony. V r. 1675 byl kostel sv. Kateřiny pod správu pátera Vojtěcha z řádu rakovnických karmelitánů. O rok později zde přisluhoval páter Jiří. Roku 1678 byl kostel přifařen k Panošímu Újezdu. Hrabě z Valdštejna, majitel křivoklátského panství od r. 1685, nechal v roce 1699 postavit novou zvonici, r.1702 sakristii a obnovit dlažbu a r. 1728 opravit stěnu, která hrozila sesutím. Nový kostel dokončený r.1785 je jednolodní omítaná stavba, k níž je na východě připojeno kněžiště a jednom poli segmentového závěru. K presbytáři je na sever přistavěna sakristie a na jih kaple Božího hrobu. Ze západního průčelí vyčnívá jednopatrová věž. Valbová střecha lodi a přístavků je pokryta taškami, střecha věže ve tvaru báně prejzy a lucerny santkusníku a věže plechem. Vchody vedou do kostela dva. Hlavní je v západním průčelí. Loď je 14,50 m dlouhá, 9,60 m široká a 11 m vysoká. Je sklenuta ve dvou polích českou klenbou. Hlavní oltář byl v r.1829 upraven Josefem Lokayem. Ústředním motivem oltářního obrazu, namalovaného r.1861 Josefem Hellichem, je vstup sv.Kateřiny na nebe.

Tolik doplnění, citace je zkrácena. Některé stejné údaje jsou vynechány.

Kostel sv.Kateřiny byl zbudován pod patronací knížete Karla Egona Fürsternberka.

Tyto další řádky jsou vyprávěním převzatým z mnoha dalších zdrojů i z vlastního pohledu.

Prvním zdrojem je Kronika obce, dalším vyprávění pamětníků,současné novinové články a články z novin z několika předchozích let a také vlastní zážitky.

Na místě, kde dnes stojí kostel sv.Kateřiny, býval hřbitov a kaple sv.Vojtěcha. Poprvé je zmíněna v polovině 14.století. A teď si vyberte, někde se tvrdí, že to byl také kostel sv.Kateřiny, ale víme, že to byla tato kaple. Kaple stávala uprostřed hřbitova, vedle nynejšího kostela. Kaple byla po výstavbě kostela využívána jako kostnice i jako stodola k čp.64. Někdy tu dokonce přespávali tuláci. Stavitel kostela je neznámý, byl z Prahy a na práce dohlížel polír Cigánek z Bud u Křivoklátu.

Když ve Všetatech byla zbořena pro havarijní stav kaple r.1864, sloužila se v kostele jednou za tři týdny (neděle) tzv.“Všetacká mše“.

V r.1885 byl přestěhován hřbitov na nové místo na vrch zvaný „Hůrka“, mimochodem je tam i dnes. Tehdy byla bývalá kaple prodána za 25 zlatých Františku Štechovi a ten materiál z ní použil na stavbu svého domku.(1930-čp.58)

Na místě starého hřbitova byla zřízena ovocnářská školka.

Ke zboření kaple mělo dojít v r.1900.

Osudy kostela ve druhé polovině 20.století patří k těm smutnějším. V 80.letech mu pro havarijní stav hrozila i demolice. Ale v 90.letech (počátek 1990) proběhla oprava a kostel přišel o svůj přístavek, druhou věžičku a dostal novou věž. Ta stará byla v havarijním stavu a hrozila zřícením. Teď už nemá kostel smutný osud. I když už je dávno odsvěcen, slouží jako depozitář Galerie Hlavního města Prahy. Jako dítě jsem slýchala, že v kostele měly být uloženy původní sochy z Karlova mostu. V jednom novinovém článku se píše, že kostel slouží jako Lapidárium původních barokních soch sochařů Brauna a Platzera. Jak je tomu dnes nevím, informaci ještě musím ověřit. V kostele mají být podle další informace zlomky z výzdoby pražských mostů a zahrad. I vedle v parku je uloženo : něco jako staré koryto na jedné straně zužující se a spojované kramlemi, celé pokryté mechem. Může se jednat i o dutou polovinu sloupu. Kostel byl odsvěcen v r.1950 a uzavřen. Jedním z jeho vlastníků bylo i muzeum v Rakovníku.

Jak už jsem jednou vyprávěla, moje kamarádka pracuje v administrativním odd. jedné soukromé firmy, zabývající se opravami historických objektů a když přišla řeč na kostel v září loňského roku, zmínila, že kostel čeká oprava. Oprava střechy proběhla v listopadu. Ale orkán Kirill, který se přehnal v lednu přes celou republiku, neušetřil ani kus opravené střechy. Dnes je vidět velikou díru a trámy vedle věže. V parku z druhé strany kostela bylo množství spadaných hřebenáčů a tašek.

Už v článku „Místní názvy a pojmenování“ jsem zmínila, že sedlák Pejpal (jeho jméno nese i jedna z částí obce) dal zhotovit zvon. Zřejmě asi pro kapli sv.Vojtěcha. Vyprávění říká, že zahynul v r.1620 při bojích na Bílé Hoře. Toto není nikde zapsáno, vyprávění se dochovalo pouze v ústním podání.

Za mého dětství byl směrem do parku přístavek a vypáčené dveře. Nikdy jsem se dovnitř neodvážila, i když vím, že několik odvážlivců kostel tímto přístupem navštívilo. Vždyť to bylo skvělé dobrodružství, ale když si dnes vše vybavuji,i pořádně nebezpečné. Vše hrozilo sesutím.

V současnosti se vedle v malém parku a v přilehlé ulici koná Vánoční jarmark.

A ještě jednou. Když se hloubili základy pro budovu prodejny a současně bývalého MNV, nacházeli se ještě kosti ze starého zrušeného hřbitova. V současnosti na pozemku stojí tato budova, budova pošty a bývalé zdravotní středisko. A totéž platí i pro dřívější hloubení základů „Kampeličky“.

Rekonstrukce kostela v 90. letech 20. století:

Při rekostrukci v roce 1990 opravu vnějších zdí zajišťovala odborná firma,ale na vnitřních opravách se podíleli občané z Pavlíkova a okolí. Abych byla konkrétnější - byl mezi nimi i můj strýc J.Vydra a od něj pocházejí následující informace.

Přístavek na severní byl zbourán pro dezolátní stav. Zůstal přístavek na jižní straně směrem k poště. Používá se vchod právě z jižní strany ten v čele kostela se nevyužívá. V kostele bylo na výmalbu použita barva zn. Remal bílá a žlutá a také byli opraveny zlaté lajny. Bylo obnoveno štukování. Kovová část věže byla sejmuta, po rekonstrukci byla opět vrácena zpět. Věžička v zadní části už nebyla obnovena. Varhany byli v té době v dezolátním stavu, pokud si vzpomínám,  stali se jednou i předmětem vyšetřování ve škole, když si několik děcek vzalo píšťaly coby suvenýr domů. Ale po krátké době byli opět vráceny.(Bylo to někdy v 1. pol. 80.let 20.stol.) Ze zadní strany oltáře je zapis z r.1920 o rekonstrukci kostela. Byl doplněn zápis i z r.1990 o rekonstrukci kostela, kdy se opravili zdi, omítky, výmalba a štuky. Na opravu střechy došlo až v posledních letech. A mimochodem už je opraveno i poškození střechy po orkánu.

Štukování opravovali p. Šarlingr Michal, p. Svoboda, jméno třetí osoby se mi nepodařilo zjistit.

Na vymalování se podílel ing. J. Vydra a ing. Sunkovský.

Věž, kterou bylo po rekonstrukci třeba dovézt zpět do Pavlíkova, dovezl jako řidič p. J. Polcar.

Umístěna byla pomocí jeřábu.

Jinak ještě jedna poznámka, při rekonstrukci kostela bylo z věže odstraněno obrovské množství odpadu - zejména holubího trusu. A potom bylo zacpáním vchodu z věže do kostela znemožněn přístup holubům do jeho spodní části.

To je vše o rekonstrukci z vyprávění.

A teď ještě od dalších pamětníků či zaslechnutých utržků, co jsem vylovila v paměti.

Z vyprávění pamětníků se dochovala pro dospělé úsměvná historka, ale pro děti strašák. V kostele prý bývala hladomorna a tou strašívali zlobivá dítka. Samozřejmě to není pravda. Nedávno vzpomínal pavlíkovský rodák malíř Jiří Anderle v rozhlasovém pořadu na své dětství ve vsi, jak prolézali kostel.

V době 2.světové války byl sejmut památný zvon z 17 .století jako zdroj kovu, ale jako zázrakem byl opět zanedlouho navrácen. Jeho navrácení si vymohl tehdejší pavlíkovský starosta Černý.

Tolik další informace.

Ještě k rekonstrukci v r. 1990 -  opravená věž byla dopravena ze Smečna a umístění  jeřábem provedla STS Olešná. Tedy dnes už bývalá STS.

A další střípky k historii - filiálním kostelem byl už v polovině 14.století ke Hvozdu.

Když umíral starý rychtář Václav z Pavlíkova v r. 1526, odkázal záduší dvoje včely, 5 kop míšeňských na ornát a 3 kopy na bratrský oltář.  Jak už jednou bylo poznamenáno,tak v soupisu far z r.1651 je uvedeno, že v Pavlíkově odedávna i nyní přisluhuje rakovnický děkan jednou v roce o pouti. Platí mu za mši 1 kopu míšeňských, za letníky po 3 krejcarech z každé krávy.

K záduší mají 20 krav železných, z nichž platí po 15 gr. učiní 5 kop. Od sedláků vychází úrok 1 kopa 36 grošů. Dědin je 4 strychy 1 věrtel, z nich dávají sousedé čtvrtý mandel úrody.Z Lašovic a Chlumu platí 1 kopu 20 gr. z místa, kde mrtvá těla pochovávají (hřbitov).

Dluhů je mezi lidmi 367 kop.

V r. 1674 zaznamenal děkan, že mu mimo stálý plat dávají za oběd 1 fl. 10 krejcarů, o velikonocích 40 vajec a o posvícení 18 koláčů. Kostel je dobrý, na věži má 2 zvony. Sedláci dávají po jednom krejcaru na zvon.

Rakovničtí karmelitáni se domohli administrace několika okolních kostelů a ten pavlíkovský byl dán pod správu pátery Vojtěcha v roce 1675.

V letech 1676 a 1677 spravoval kostel páter Jiří. Od r. 1678 je Pavlíkov přidělen faře v Panoším Újezdě.

Když Jan Jaroslav Renšperk r. 1699 umíral stanovil,že má být pochován v kostele, jemuž odkázal 50 fl. na opravu.

Opravy za Valdštejnů už jsou popsány.

V průběhu věků se církevní hodnostáři neustále snažili o zřízení fary v Pavlíkově a stále o to pavlíkovské žádali, poslední pokus je zaznamenán v době I.světové války. Tentokrát je už zaznamenám požadavek jmenovitě - žádal pražský arcibiskup Huyn, který byl prý velkým nepřítelem Čechů. A jako pokaždé opět nebylo žádosti vyhověno. Tak nakonec v Pavlíkově fara nikdy nebyla zřízena.